Zájezd do Bolivie a Peru

léto 2005

Před odjezdem
Jak jistě všichni víte,tak razíme tutu neděli — 26.8.2005.Po 6 týdnech plánujeme návrat — 9.8.2005 (není víc dovolený :-( )
V podstatě jde o oddílovou akci — účast:já, Jíťa, Karlos a Martina.
Prvních 10-14 dnů v Peru (treky pod Huascarán a Alpamayo a ještě něco zajímavostí :-)) Zbytek v Bolivii.Když to půjde,tak si půjčíme v La Pazu nějaký cajky (odmítli jsme to tahat na zádech) a pokusíme se mrknout na nějakou šestku.
Snad se nám podaří posílat maily a taky dávat informace sem — jako kdo kdy měl sračku, puchejře apod. :-)
Dopis 1. — 28.6.2005
Toz zdravime do tepla, tady je klada jak v morne — 15 — 17 stupnu.
- cesta do vidne OK
- let do Madridu OK
- my v Madridu — batohy v Lime
- 4hvězdičkový hotel Senator Espana super — pokoj — svetla na fotobunku, obrazovka televize vita slecnu Handrejchovou — v cestine, filmy, internet a porno byly placeny, tak koukame jen na 20 tv kanalu, postel na dalkove ovladani hydraulicke sklapeni, rozchodili jsme trezor, vyzehlili pradlo, lezime v posteli, hulime a vychlastavame minibar (rano Trava dela, ze nerozumi otazce na recepci, jestli jsme vypili minibar?), honosna snidane — tak treba Trava sezral todle: 3 minibagetky — krupave, cca 40 dkg ruznych syru, olivy, donuts, 2-3 vajicka, marmelada, meloun, juice, caj…
- presun na letiste v Madridu OK
- po odbaveni problem … last call na odbavovaci televizi … martina nikde (doufame, ze je v letadle)
- v letadle, na Martiny sedadle nesedi Martina, ale vousaty chlapik … problem (porad doufame, ze sedi nekde jinde) — po trech hodinach je nam jasny, ze tu neni.
- vymyslime scenare, kde je Martina — bud ji David nepustil nebo je v Lime nebo je v Madridu nebo je v nemocnici nebo nevime
- karel zacina premyslet, jak se spanelsky rekne igelit — Martina ma jednu cast stanu — tropiko
- let OK, az na tu zimu a jidlo — obzvlast nase vegetarianske — co misticka to jinej hnus
- v Lime taxikem do centra — na netu zjistujeme, ze Martiny letenka byla do letadla nejak navic — proste toho prodali vic a Martina prileti az dnes
- cekame na ni v Lime — ubytovani v hotelu Espana
- vecer prejedeme (snad uz v kompletni sestave) busem do Huarazu — odtud na trek pod Huascaran a Alpamayo — takze nebudeme nejspis 7-9 dnu na netu.
Mejte se
Jita, Trava, Karlos

image

Malí roztomilí somráci ve vesnici Colcabamba

Dopis 2. — 6.7.2005
image

Nev Parón (5 600 m) — peruánský Matterhorn

Tak jsme se Martiny dockali (jedina pekna vec v Lime je ponorka, do ktery jsme mohli vlezt — zajimavy)
Trochu nam zahrala na nervy (Martina), nebot misto nami doporucovaneho taxika z letiste jela mistnim MHD
- misto 20 minut jela 2.5 hodiny :-)
- meli jsme koupeny listky do Huarazu — tudiz prislo na radu i volani i na jeji mobil a posleze zdrzovani autobusu
(P.S. Martina nesouhlasi s tim, co je vyse uvedeno — ale to je tak jediny co s tim muze delat)
No dojeli jsme do Huarazu a hbite se presunuli do Cashapampy a hned na oblibeny trek Santa Cruz
ve zkratce:
1.den — unavena Martina, popojdem jen kousek, cca 2-3h
2.den — unaveny Kaja, hlasi se vejskovka. Poprve se rozdelujeme a J+J mirime do basecampu Alpamaya a spi v cca 4200m. Martina a Kaja zustavaji v cca 3800 m.
3.den — jeste vic unaveny Kaja + horecka. Zustavaji s martinou a popojdou jen kousek. My schazime a vsichni spime v cca 3900m.
4.den — stale unaveny Kaja zustava ve stanu, Martina jde s nama nalehko do sedla Punta Union 4750 m a my pres sedlo pokracujeme v treku. Pekne hnusne natezko do kopce a pak pro zmenu z kopce. Sraz mame za dva dny v Yuangay.
K+M sestupuji 5. a 6. den s oslikama stejnou cestou do Cashapampy. Kaja se jiz zmatoril, ale pry hrozne nadava. Pry na vsechno.
(PS:Karel s vyse uvedenym souhlasi: “Byl jsem fakt nasranej.”)
J+J spime v cca 4200 m — mame krasne vyhledy, ale jsme uplne zniceni — dlouhej nariocnej den.
5.den — Sestupujeme zbylych cca 7h moc peknym udolim s fantastickejma vyhledama na okolni peti a sestitisicovky (viz foto) pres indiansky vesnicky s malejma smejdama (viz foto), do Vaquirie, na hlavni silnicni trase pohorim Cordillera Blanca. Je to hrozna polnacka, pro znale, a la cesta dzipem pod Nanga Parbat ci Tadzicke cesty. Akorat tady se prohani autobus, na ktery jsme cekali cca 2 — 3 hodiny. Projizdi kolem auto, pred tim jen krava a osel. Pekne 3 hodiny na stojaka v busu, ktery se hrabal do 4800m vysokeho sedla pod Huascaranem. Jeste, ze uz od pulky byla tma.
Celej trek byl moooc peknej. Nadherny vyhledy. Fotil sem jak pominutej. Moc peknejch 6-ti tisicovek. Kdo ma zajem si tady neco vylezt, ma spoustu moznosti. A ani sme nepotkali moc turistu, asi jenom 8 Cechu. Poznali jsme je snadno, mimo nas jedini, kdo to sel s velkejma baglama. :-)
Vecer jsme dorazili (J+J) do skveleho ceskeho hostelu Gledel v Yuangay. Pani domaci — Ursula- jiz skoro mluvi cesky:
Např.:Pivo, snidane, vecere, vajicka, plzen, cepice, … naprosto skvely.
Dalsi den cekame na M+K, kteri sestoupili a odpoledne courali po Yuangay.
J+J se jdem mrknout na bahnitosnehovou lavinou znicenou starou Yuangay — r. 1970 (viz foto) a odpoledne na jezera pod Huascaran
Cesky pomnik navstevujeme s mistnima luftakama (turisti z Limy, kteri v narodnim parku i pres mnoho zakazu rvou vse co kvete a hrozne se divi snehu na Huascaranu:-)).
Navecer se setkavame se v hostelu s K+M a pani domaci vari skvelou veceri (+kompot, +pivo). Strasne jsme se prezrali… Jeste od ni dostavame vlastnorucne pletenou cepici a koralky
Na noc nas ceka prejezd busem do Limy. Pani domaci nam shani listky za super cenu a hned z Limy chceme pokracovat do Pisca.
Coz se povedlo a ted jsme tady a mame peknej hotel (3 hvezdy — za cca 80Kc/os), kde budeme vecer pit a kourit.
Zitra nejakej ten vejlet a nejspis prejezd do Cusca.

image

Huascaran (6 768 m) — pomník v zasypané vesnici z r. 1970

Dopis 3. — 8.7.2005
image

Tuleň obecný

Zdravime z Cusca.
Tak jsme po cca 16h dorazili z Ici do nejturistictejsiho mesta Jizni Ameriky (jak rika Lonely Planet) a ma pravdu.
Z Pisca (Tady byla taky zima a oblacno, proste bes, takze jsme se ubytovali na prima hotylku a pili mistni vino a koralku a kourili a koukali na TV dlouho do noci) jsme tedy vyrazili organizovane lodi na Ballealles (ostrovy s velkou koncentraci racku, tucnaku a lachtanu + kormorani u pristuvu). Super pekne, prima zvirata. Odpoledne pak do prirodni rezervace poloostrov Palest.-“vojebali starenku”. Vsude pisek, zadnej strom, zima, vitr, pruda. Slibovane plamenaky jsme videli z cca 0.5 km z posedu u cesty.
Navecer hned prejezd do Ici a ted jsme v Cuscu a resime co s mistnima pamatkama. Jsou pekne natahle vstupy, takze na ne asi prdime. O Inca trailu jsme ani neuvazovali. Rezervace je nutna dlouho dopredu, nutny pruvodce a tak.
Vsechny pamatky (hromady sutru) pekne zdrazili a vubec to pekne zneprijemnili (dost se to lisi i od posledniho infa z netu). Takze je vynechavame a zejtra si jedeme zkusit koupit listek na vlak pod Machu Pichcu do Ollantaytamby za $40 + vstup do M.P. $24. Nejlevnejsi moznost jak se tam dostat. Peklo, ale tuty prachy asi obetujem. Meli bychom tam byt necele 3 dny.
Kdyz nesezenem listky prejizdime do Bolivie ihned, pokud ano, tak asi az 10. 7.
Do Puna 2 dny, Titiccaca a pak La Paz a pak se uvidi.
Je to neuveritelny, ale Jita se jiz docela precizne domluvi espanol. Jeste jsme v minulym mailu zapomneli, ze nas zase smejdi prekvapili s moznostmi kapacity pojizdnych prostredku. Z Yuangay jsme jeli k jezerum v “taxiku” — osobni toyota combi. Uvnitr 6lidi + dite + ridic a v kufru 4 skolacky. :-)

image

Taky trocha inckých šutrů — Cusco

Dopis 4. — 17.7.2005
image

Na fotce!(jen) vypadám hnusně a to sem jel opatrně :-)

Nazdarek z Bolivie
- smutna zprava — dohulili jsme …:-( — fajfky nam skoncili v Peru — Kaja ji nejspis zapomnel v hostelu v Cuscu,ja o dva dny dele v Punu (v cestovce pri prebalovani) — prisli jsme na to az v Bolivii a plakali jsme — jsme debilove a tvrdime, ze nam nekdo vycoroval batohy a sebral fajfky (Jita si to nemysli :-))
- jeste ad Ballestas ostrovy:to sme vam taky zapomneli napsat o tom, jak nam delfini proskakovali horici obruci
- na Machu Pichu sme se nakonec vyprdli, neb bychom museli cekat 1 den na listky do vlaku (po kratke diskuzi — hadejte, kdo chtel cekat a kdo ne? — mala napoveda:sem kulturni barbar)
- zajimavost:mistni pivo — ruzove s jahodama — dobre (tvrdim jenom ja Trava) — prodavaj ho tam, kde maj na baraku vyvesenou cervenou igelitku :-)
- nad Cuscem sme zkoukli starou inckou ruinu — pekna bouldrovaci oblast
- z Cusca do Puna, kde jsme si dali plovouci rakosovy ostrovy — trosku hodne atrakce, ale zajimavy — vsak to znate z fotek — ty smejdi cpou do tech svejch rakosovejch clunu pet flasky, aby to lip plavalo
- prubezne popijime mesni vino, v autobusu se to prej nesmi sme zjistili, kdyz nam chteli zabavit lahev
- ten samej den sme se presunuli do Bolivie — hranice OK
- Copacabana — prijemne „chorvatske“ letovisko na brehu jezera Titicaca plne turistu — tady jsme zacali oplakavat moji prvni fajfku, Kajovo oblibenou + 8 let stare taptatko
- dale jsme uskutecnili maly vejlet podel jezera (krajinarsky velkolepe) a odtud lodkou na Ostrov slunce, kde jsme prespali — tady zase „vojebali starenku“ — ty jejich incky ruiny!!! — zadny incky ruiny …- hromada sutru, za kterou jeste chteli platit (pekne me vytocili a zbytek vstupu na ostrove jsme obchazeli cestou necestou, hlavne okolo) — ceskej zednik by to mel sfoukly (postaveny) za cca dva dny
- z Copacabany busem do Soraty (“trekingova perla bolivie”-dle LP) — pekny mestecko pod Illampu (znama mistni sestka) — cesta tam strasna pousti — 53 km -3h — uz by si tu taky obcas neco mohli vyasfaltovat — tady jsme chteli poslat maila,ale bylo utery,coz je pro mistni neco jako nedele — tudiz zavreno — dalsi den vyrazime s guidem a oslem (kdo se s tim ma furt tahat) na 3-denni minitrecik pod Illampu — prvni den spime u laguny v 4200m — guidovi rano zdrhla mula do vesnice pod nama — cas odchodu se posunul z 9h na 11h — martine je spatne (nejspis strava — samotne (bez chleba) pikantni rybicky — Kaja by mohl vypravet zazitky z Pakose, jak je vyblil do stanu) — sestupuje s guidem a oslikem zpatky do Soraty — my pokracujeme k dalsimu jezeru — louze Illampu — trochu bloudime a prichazime skoro za tmy — zase noc v 4200 m (Kaja je jiz na tyto vesky aklimatizovan , coz je dobre, nebot se jiz asi nebudeme zbytek zajezdu pohybovat o moc nize) — sestup do Soraty docela pruda — 1600 m dolu a daleko -fuj
- ze Soraty — La Paz, kde zustavame pres noc — Martine je furt blbe (La Paz je neskutecny mesto rozlehajici se v doliku v 3600 m — baracky na kopcich vsude kolem — maj tu nejakej svatek, takze vsude spousta lampionu, lidi, muziky, vozralejch atd. …- no proste krasne mestecko) docela dobry na spani je nocni ohnostroj a jine atrakce
- hned rano domlouvame narychlo sjezd po silnici smrti na bikach (viz foto) — prevyseni na 60 km 3400m — nejdriv asfalt (uz sme mysleli, ze vojebali starenku) — po 0.5 km prvni tlama naseho spolubikera (bylo nas 7 — pak 6,ale rozdejchal to), potom prasna cesta pekne nad propasti — neprijemne:vsude prach (viz foto) a nakladaky — ale bylo to gut (Kaja rika lepsi nez gut) — akorat ty vidlice … ale gut, moc gut
- vracime se pozde, takze nestihame bus do Potosi a ceka nas dalsi noc v La Pazu
- dnes vecer prejezd do Potosi a pak asi plynule do Uyuni (4 dni jeep) — takze nevime, kdy budem zas na mailu

par poznamek na zaver:
- v Peru jsme byli jen 13 dni, hodina internetu za 8 kc, jidlo za cca 30 Kc, ubytovani za cca 80 Kc se sprchou, vino cca 100 Kc, pivo cca 30 Kc
- v Bolivii je vyrazne levneji — internet za 9 Kc,jidlo za cca 15-20 Kc, ubytovani za cca 30 Kc a vice (v La Pazu do 100 Kc), vino cca 60 Kc — dobre Bolivijske i Chilske, pivo cca 20 Kc … jo to je zivot …jeste ty fajfky …

Luda:shanime ti tu sestnactku — chces, aby byla spise chovna ci tazna?:-)
Marika a Kaktus:maj tu naprd kaktusy, ale misto vasi vysnene kravicky bychom doporucovali Lamu
bracha:ten tvuj letni spacak je v -10 pekne naprd a to mam i karimatku :-) — v noci pekna klada
Jindraku:pekne nam to davas na stranky, dekujem
geodet Alda:co EMG ?

Trava, Jita, Kaja, Martina

image

Silnice smrti — taková polňačka nad propastí

Dopis 5. — 24.7.2005
image

Dárečky pro horníky — zde koka a cigára

nazdar smejdi
- tady je zima,ze by se z toho clovek posr… :-) ted zrovna sedime v internet kavarne u primotopu. Jak tu vsude fouka — desny … a hlavne stale placem nad ztracenejma fajfkama …
Tak co novyho? Zase spoustu zazitku …prekvapive…
V Potosi jsme na pokoji meli pres noc 2.5 stupne — hruza. Na zimu jsme se ale pripravili — 2,5 l vina + 40 % mistni alkohol Casa real.
V tom samem mestecku jsme byli zkouknout doly — hornikum jsme koupili na trzisti darkovy balicek — koka, dynamit, cigara,limca (viz foto). Nafasovali jsme hornicky oblecky, holinky, celovky — nu byl na nas pekny pohled. Zajimavy zazitek, ukrutny podminky — tak trochu se tam zastavil cas.
Odpo jsme se vydali do muzea, ktere melo byt dle planetaku plne sebetryznecich nastroju. Zase trochu vojebali starenku (hlavne Travu, kterej by jinak do muzea nesel). Misto nastroju na sebetryzneni, bylo muzeum divci klaster, ale jinak OK. Kaja tam furt slintal nad nejakejma obrazama.
Nasledovala krajinarsky velkolepa cesta busem z Potosi do Uyuni — fakt pekny …
Karel v jakemkoliv dopravnim prostredku spi a porad tvrdi, ze nespi, ze vsechno sleduje a ze je stejne vsude jenom poust (obcas chrape tak, ze se okolni bolivijsti cestujici otaceji a hledaji zdroj tech prapodivnych evropskych zvuku … ale Karel nespi) — nemuze se ted branit, neb tu neni — sel na lamy steak — fuj, jak muzou jist takove pekne zviratko s roztomilym oblicejickem … a tudiz my vegetariani piseme pravdu pravdouci, kterou by on zajiste poprel.
Takze v Uyuni jsme si domluvili 4 denni tour jeepem. Domluva nebyla uplne jednoducha — hodne jsme vybirali. Nakonec jsme misto puvodnich 60 dolaru platili jen 59 dolaru :-) Akorat se Karel zdesil, kdyz prijel 20 let stary jeep. Vsechny okolni agentury mely podstatne novejsi vozovy park. Ale nakonec vse dopadlo OK. Pichli jsme jen 3 krat. Proces vymeny pichle duse pomoci krumpace a nasich celovek jiz mame detailne zmaknuty. Pekne nas vykrmovali — jela s nami sikovna kucharka. Kucharka plnila taktez funkci guida neb nas ridic — guide obcas ztracel orientaci v pousti. Dale s nami jeli dva Frantici — naprosto pohodovi.
Nasi oblibenou trojkombinaci — jidlo, vino, tvrdej (samozrejme jen na desinfekci) jsme doplnili o zvykani koky.
4 dny staly za to — solna poust (jeli jsme po ni asi 4 hodiny,prekvapive vsude sul (viz foto)) — uprostred ostrov s obrovskejma kaktusama viz foto), laguny s plamenaky (viz foto)(fakt jsme necekali, ze je uvidime takhle zblizka — mile prekvapeni), gejziry, horke prameny (Trava sebral v tom mrazu a vichru odvahu a jako jediny se vykoupal — my jsme na nej jen nevericne koukali s cepici na hlave, v perovce, rukavicich), dalsi ruzne zbarvene laguny, skalni mesta, hrbitov lokomotiv. Proste pohoda — jeepoturistika jako blazen. Pry najeto asi 750 km. Bohuzel jsme dokourili uz vsechny doutnase z Cech a ti smejdi tu nic nemaj. Uz to doslo tak daleko, ze jsme vysypali tu slamu z hornickych cigar a cpali do nej fishermana, kterej Kajovi zbyl :-(
Dneska hned na noc prejizdime busem do La Pazu, kde pro zmenu hned rano nasedneme na domluveny jeep a razime na trek Condoriri — pres sedlo cca 5000 m (6 dnu) + pokus o vystup na Huyanu. Jdeme zase s plnym servisem (jinak to tu bez mapy ani nejde, a mapy tu nejsou) — guide, jidlo plus nam pujcili vsechen tezkej cajk, kterej jsme nechteli tahnout na zadech z Cech (macky, cepin, …).
Ozveme se az po navratu z treku — takze tak za tyden

Mejte se teple Trava, Jita + nepritomni steakari Karel a Martina

Vzkazy:
pro Petu Novaku a Katku:Trava chce objednat nuzky od pani holicky — zarusta a doma je ma tupy — tak aby se mohl ostrihat, az se vrati (Karel chce pry nuzky na strihani chlupu z nosu … taky zarusta) Co pisky? Uz se docela tesime …
pro Ludu:hele kamo, mohl bys nam prosim oskenovat (v male velikosti) a poslat na bolivie@atlas.cz z planetaka Jizni Ameriky mapu Santiaga de Chile a levny ubytovani (mame tam jednu noc pri navratu) Co kola, uz jste s brachou absolvovali? Jo, a tu sestnactku porad schanime. Je tu moc zima — chodi moc obleceny — tak abychom nahodou neprebrali …
pro brachu Petu Tr.:hele pripominame jenom, ze se vracime 9.8. kolem poledne — tak abys nas nenechal trcet ve Vidni
pro Goldu:co ty nemoce v kapele? Musite papat vice ovoce, zeleniny a vejce. My tady zereme jen vejce a jak jsme zdravi.
pro HO USK a HOKN — pochlubte se s vylezenejma 9 a vys

image

Přerostlé kaktusy nad solnou pouští

Dopis 6. — 29.7.2005
image

Condoriri — dominanta oblasti

-jiz jenom pred flakanim — snad v teple
Hola hej
Tak jenom takovej jeden strucnej — asi predposledni.
Jsme trosku unaveni, nebot jsme dneska zkoukli okolni kopecky z Huyany Potosi — 6088 m. Ale postupne:
Na prejezdu z Uyuni do La Pazu jsme se tak trochu nepohodli s debilnim turistou asi z ostrovu — prej je moc dlouhej a ja coby sedici pred nim si nemuzu na nocni prejezd zklopit sedacku — debil turista :-) — je to na delsi vypraveni …
Hned rano jsme presedli na transport do Tuni — zacatek Condoriri treku (4 dny) — prihodili k nam australanku a 72 letyho svycara (fyzicka excelentni, ale jinak prudic neskutecnyho kalibru). Krajina moc pekna, nekolikrat jsme prelezli 5000 sedla — moc pekne kopcovite vyhledy — doporucujem — guide se o nas staral jak maminka — az nam bylo trapne. Od tretiho dne jiz nezname teplotni minima — Martiny koleno bylo tvrdsi nez Kajovo teplomer.
Posledni den treku jsme se odpoledne (jiz s jinym guidem a pekne natezko) vyskrabali do High campu na HP — cca 5200 m. O jake bylo nase prekvapeni, kdyz tam jiz bylo cca 15 stanu — byli jsme pekne zpruzeny — ale to je holt udel lehkych kopcu, na ktere lze vybehnout za 1.5 dne (i s cestou). Sebranka ruzneho kalibru.Vstavani v 00.30 — v 7h na vrcholu (ja,Jita a Kaja — skvele se jiz srovnal s vejskou) — Martina se vraci po cca hodce s guidem, kterej nas potom trosku grogy dobiha. Necekali bychom, ale mel lano, ktere se nam na asi 2 mistech i hodilo — trosku lezeni v ledu. Jinak chodak, par trhlin znacenych trasirkou, jinak pohoda. Akorat hodne unavny — obzvlaste poslednich 200 vyskovych metru mezi kajicniky — ledovcove utvarky. Ale moc pekne vyhledy na nocni La Paz a pak svitani na vrcholu apod. — viz odkaz nize na lezce.
Zitra rano prejizdime do Rurrenbaque — 18h v busu. Prej nas tam ceka dzungle a pampa a snad i teplo — nejakej ten krokous, pirani, moskyti apod. — no tesime se…
Jeste mala legracni poznamka, na kterou jsme zapomneli minule — po vypiti urcitych zasob alkoholu v Potosi Martina schazuje Kaju z postele, kdyz ji pred tim dovolil vytahnout deku z pod jeho spacaku, ve kterem lezel — byla ji zima — rana jako z dela …Karel lezi na zemi, prekvapen, rozrusen, otresen …

PS:
Jindraku:copak prosim clanky na strankach?- prehod to prosim. Alda:fajn, ze kytky zijou :-)
Bursicek:jo jo drzime se v tvejch stopach — trek dobrej, ale s tim napadem lezt na HP nic moc — trochu drina :-) — jeste nas tak napadlo — nemas nahodou typ na ubytovani v Santiagu de Chile, kdyz uz ses tam poflakoval pred nedavnem?
Zyky:hele Jita vzkazuje, ze se ji o tobe furt zda — asi trikrat — hruza (pozn.Trava) — naposled,ze jste byli na nejakejch zavodech a ty si potom jel nekam busem s maminkou a byls prej hrozne ulizanej :-) — to je vesela historka a ted neco vaznejsiho:vysekas nas z lochu (aspon na nuceny prace), kdyz budeme pasovat cca kilo koky?

Trava, Jita, Kaja, Martina

image

Naše “partička” na treku + Huyana Potosi (6 088 m)

Dopis 7. — 29.07.2005
ahojte
zase po kratke dobe zdravime z Bolivie
jenom bychom radi pripomneli smutnou udalost z pred 2 lety, kdy tragicky zemrel v Tadzikistanu pri vystupu na Pik Korzenevskou nas nejlepsi kamarad Lubos Vlcak — toz vzpomente prosim

bye trava a jita

image

Naše “partička” za ranního rozbřesku na vrcholu Hyuany Potosí

Dopis 8. — 7.8.2005
image

Naše “partička” v uctihodné vzdálenosti od Krokouše v pampě

Nazdarek,
po smutnem pripomenuti tragicke udalosti pred 2 lety v Tadzikistanu, zkusime popsat neco malo z Bolivie, kde jsme si konecne uzili i hrozny vedro.
Behem 48 hodin jsme se presunuli o temer 6000 metru nize a oteplilo se nam cca o 45 stupnu. Prezili jsme 18 hodinovy prejezd autobusem po “silnici smrti” do Rurrenbaque (asi 450 km) — male turisticke stredisko v amazonsky nizine. Hned v 5 hodin rano na autobusaku nas mistni manik usil do vejletu do pampy a dzungle, coz jsme stejne chteli, akorat bylo dobry, ze jsme vyrazili hned ten samy den (ceny jsme vedeli priblizne predem).
Pampa — vlhka savana a bylo to tam dobry. Nejdriv nas cekal 3 hodinovy presun jeepem do Santa Rosy, kde jsme po obidku nasedli do lodky (my plus dva mladi frantici, guide a kucharka — docela nam vyvarovala — srovnatelne s 3hvězdičkovým hotelem v Madridu). V pristavisti jsme potkali jeste nejaky turisty, potom uz jen pri koupani s delfinama. Uz z lode (Martine je pro zmenu trochu nevolno) byla videt spoustu animalu — hooodne krokousu (peknej zazitek koukat jim z oci do oci), zelvy, ptaci, kapibary (nejvetsi hlodavec vypadajici jako divoky prase), … Ubytovani jednoduche, ale dostacujici. Hlavne pod moskytierou, venku natazeny mezi stromy hamaky, ve kterejch se dobre hulilo — tady jsme nejvic plakali nad ztracenejma fajfkama. Nouze nas naucila balit cigarka z extra silneho brazilskeho tabaku, kterej se dal sehnat v Rurre. Pan spravce ci majitel kampu byl takovej typickej zabijak — ozrala v bile kosili. Pred veceri jsme malem nestihli zapad slunce nad pampou neb nase lodka nesla nastartovat :-). Druhy den jsme sli lovit anakondu, ale nasli jsme prd (pry je vyhubili izraelsti turisti, kteri je skrti … moc se nam to nezda, ale takhle nam to bylo vysvetleno od guida :-) Odpo nas cekalo koupani s ruzovejma delfinama (specificke pro Bolivii). Jsou ruzovi a hravi. Trosku jsme byli nervozni, kdyz jsme cestou za koupackou napocitali z lode 25 kousku krokodylu. Ale tam kde se prej vyskytujou delfini, nejsou ani krokousove, ani pirani. Prej.
Pirani jsme sli lovit dalsi den. Voda vsude kolem se varila, ale uspesnost lovu nic moc. Prvni kousek vytahla vegetarianka Jita asi na dvacate nahozeni. Ty mrchy umi pekne ohlodat maso na hacku, aniz by je turista ohrozil. Celkova uspesnost: Trava — prd, Martina — prd, Kaja — jeden kousek plus dve jiny minicudly, Jita — dva kousky. A to vse za cca 2.5 hodiny s cca 1 kg masa na navnadu.
V pampe jsme stravili tri povedene dny, kde o nas bylo postarano jak na pionyrskem tabore vcetne nocni bojove hry — pozorovani krokousu z lode. Pak jsme jednu noc prespali v Rurre, kde nas v sest rano budi po ulici bezici a zpivajici vojacci (bolivijska namorni pechota).
Pote jsme se presunuli — tentokrat primo z Rurre lodi — do dzungle. Vyfasovali jsme ostrileneho guida Karlose a vyrazili poznavat prales. Je tam vedro jako prase a hrozny vlhko … asi jako kdyz kaktusari vyrazi v lete do skleniku do severnich Cech — vid, Papriko :-) Jako kdybychom chodili kolem Krkavce a polivali se vodou. Ubytovani uz nebyl takovy luxus jako v pampe neb jsme cely druhy den pochodovali se vsim potrebnym na zadech — tzn. i s moskytierou, prosteradlem, igelitem (to kdyby prisel k ranu dest), polni jidelnou. Rada starsich se rozhodla udelit Martine velkou dutku neb den pred vejletem do dzungle mela v cestovce zjistit program. Jelikoz se na to z vysoka …, meli jsme za to, ze se stejne jako v pampe bude spat pekne na jednom miste a zadne presuny s batohy nebudou. Takze jsme meli batohy jako krava nacpane nesmysly typu: tepla cepice a rukavice, teply spacak, sutry nasbirane coby suvenyry …
Animals v dzungli: zdalky papousek, zblizka zaby, stopy leoparda a mravenecnika, spousta much a dalsi male haveti, vcetne malych kousavych mravencu. Flora: spousta lecivych stromu a pak po nas chtela kucharka prasky na bolest (tak jsme ji lupli ibuprofen — ruzove prasecky). Nejvic nas zaujal strom zivota, z jehoz kuru lze pouzit k baleni cigar.
Koureni jsme dovedli k dokonalosti pomoci bambusovych spicek. Taky nas prvni noc vzali na nocni prohlidku dzungle. Netusili jsme, ze to bude 2 hodinovy vyslap na vyhlidku. Nic nebylo videt, tma jak v prdeli, co bychom taky v noci mohli cekat, ze?
Po trech dnech v dzungli jsme se vydali na zpatecni presun do La Pazu. Po prvnich deseti minutach jizdy se osazenstvu busu zacalo delat blbe a pomalu se presouvali do prednich casti vozu. Duvodem byl ridic, ktery se nejspis zblaznil a na prasne ceste plne der a sutru si to valil jak na rellay Pariz dakar. Bud se s nekym vsadil, ze udela rychlostni rekord do La Pazu nebo nas hodlal zabit hned v prvni zatacce. Zezacatku jsme na sedadlech skakali tak cca 30 cm, ale po 15 minutach uz to bylo tak cca 60 cm … coz nam neprislo uplne ok :-) Navic se v buse ozyvaly dost prapodivne zvuky. Jednak pred nami na sedadle rvalo decko, jednak hrozne skripaly okynka, a za treti za nami sedel chlapik se zelenym papouskem na rameni, ktery vydaval podobny zvuky jako dite a okynka dohromady. Ale jinak cesta probihala vklidu.
Dnesni den jsme procourali v La Pazu — krome Kaji, ktery si dneska polezel neb na nej prislo kakani a nemohl se vzdalit od zachodu.
Vzhledem k tomu, ze se dnes slavi den nezavislosti v Bolivii, mohli jsme si se vsim vsudy uzit prvni maj — pruvody, tribuna, potlesky, mazoretky, vojacci,…
Takze mi jdeme na posledni pizzu v Bolivii, zitra dopoledne letime do Santiaga de Chille, kde nejak preckame noc a pak Madrid, Viden a Plzen.

Luda:diky za mapy, doslo to. Zapomeli jsme ti poslat minulyho maila — mrkni se na nastenku
Alda:domaci se ti vraci — tedy proved domaci prace,je-li nutno — vysat,umejt nadobi,utrit prach,vylestit okna a pripravit uvitaci transparent …
Tom:Rurre uz neni to co byvala:-) …nejsou bananovy buchty a kavarna na rohu
Golda:priprav si vesele historky o vyprodanych stadionech
Ivanek:uz pickujes…?

Trava, Jita, Martina a Kaja

image

Pirana a vegetariánka

image

Sklizeň soli na Altiplanu

image

Plameňáci v polozamrzlém laku

image

Vyřazená lokotka u Uyuni — vláčkovej hřbitov

Dopis 9. — 10.8.2005
Domu — do prace — do podoli — …. do pr…., to se mi stejska po Bolivii

zdar smejdi
Toz jsme doma a ja tedy vubec nejsem stastnej :-(, obzvlaste kdyz nam jeste stoji nevybaleny batohy v predsini — po 5h doma jit rovnou do rachoty … no pekne …aspon mam s sebou fajfku, kterou si hnedle zapalim
Vam tedy reknem, ze takovej presun z Jizni Ameriky do Evropy je dosti zabavnej.

Kaja se jiz uzdravil a nekakal (akorat prisel o dort ke svym 30. narozeninam — sme byli schovivavi a setrili ho, kdyz to nemohl jist — piva jsou vice dietni … :-)), Martina stale jeste hnisa na prstech (sme vam taky minule zapomneli napsat o jejim romanku s Carlosem — guide v dzungli :-) — prej na ni furt sahal, takze se mu chudak vyhejbala, coz je na cesteneceste v dzungli dost narocny :-))
Batohy se nam podarilo zabalit a vejit se v pohode do 20 kg a ani jsme nemeli velky prirucni. I tu koku jsme propasovali — sice jenom v podobe caje, ale aspon s nama Zyky nema praci.
Do Santiaga de Chile jsme meli letet asi 6h, coz nam bylo divny proc tak dlouho, kdyz je to kousek. No a pak jsme na to prisli — bylo to s 2 mezipristanima v Chile. Prvni bylo asi jiz po cca 30 minutach v (nekde — ted si nepamatuji). Tam to bylo dost legracni. Pristani v pousti s jednou budovou (letiste), kde nas vyhnali z letadla. Nejdriv tam sice vkrocil manik v bilym plasti a zacal strikat po letadle sprej — kdyz prisel bliz, zjistili jsme, ze to je antikomarovej pripravek — taky jednoho chudaka pekne zdusil. Pak nam opetovne zrengenovali vsechny prirucni zavazadla. Jite sebrali 2 mandarinky — ze se prej nesmi dovazet nic syroveho, coz sme sice vedeli, ale netusili jsme, ze to budou brat takhle vazne. Chvili se sice snazila presvedcit slizkeho manika, ze je sezere na miste, ale to prej uz nejde, protoze je v Chile a ve formulari zaskrtla, ze nic takoveho nedovazi. No legrace. A to jeste neodhalili orisky, takze jsme byli pripraveni je sezrat pred letadlem pri druhem mezipristani (pokud by nas zase hnali na kontrolu). Takze jsme jednema dverma vlezli do budovy — rengen, razitka a dalsima dverma o cca 10 m dale zase zpatky na plochu a smer letadlo — no trochu trotlove v Chile.
V Santiagu de Chile jsme byli az nekdy po 19h a vzhledem k tomu, ze jsme druhej den uz zase v 10h rano museli bejt zpatky na let do Madridu, jsme se rozhodli, ze budem bezdomovci a prekopem to na letisti. Chvili jsme courali po okoli (vubec nic tam neni :-)), prosli tech par kramku, kourili atakdal — vsak to znate, co se da delat 16h na letisti, ne? Pekne ciste letiste — furt tam uklizeli a taky se tam da vsude hulit :-) Pak jsme si ustali na koberecku u salonku prvni tridy, kde nas probudil v cca 5h rano nejakej zrizenec, jestli patrime do 1. tridy, blazen, asi si nevsim jak vypadame. No a kdyz zjistil, ze ne, tak nas prekvapive vyhodil …no ale pak uz jsme to prekopali na sedackach. Rano jsem se dozvedeli, ze budeme mit cca 3h zpozdeni a tudiz nestihneme prestup v Madridu (jinak Iberie v Santiagu ma par inteligentnich zamestancu, ktery si nedovedou zpocitat, ze kdyz ma letadlo 3 hodiny zpozdeni a na prestup jsou 2h, takze se to neda stihnout, a klidne vystavi letenku) Takze jsme v Santiagu cekali az do 15h — no zabavny … a pak bylo jeste letadlo plny cca 100 chilskych hlucnych krestanskych vyrostku, v jejichz epicentru jsme sedeli. Leteli na nejakej sabat do Frankfurtu, takze po letadle zneli vety typu Wie heist du, apod.
Poslednich 5 noci jsme jenom jednu stravili v posteli. 1. noc 18h prejezd z Rurrenbaque, 2. noc dobra v La Pazu, 3. noc na letisti v Santiagu de Chile, 4. noc v letadle smer Madrid, 5. skoronoc v aute mezi Vidni a Plzni
Dalsich 5h cekani v Madridu, spousta novejch vuni z vonavek z dutyfree shopu — prece nepojedem domu smradlavi,ne?:-), 1h zpozdeni a jsme ve Vidni. Batohy prekvapive taky dorazily. Delegace cekaji. Maminka a tatinek (bracha smejd se zase nekde potapi) a Martiny rodice s cerstvym oblecenim a kytkou (hele Marti ten puget byl pro tebe? :-) — my cekali, ze ji nafasuje tricatnik Kaja s hubanem na tvar a ono prd …??? :-)) Maminka me poznala, coz bylo dobre (aby taky ne, kdyz sem byl v La Pazu u holice se nechat oholit — Kaja to jiz testoval pred 14 dny a bylo to OK — ta pece … parada, Jita tise zavidela a premejslela, jestli by ji neoholily nohy). Takze dovezene potraviny se dostali do spravnych ust a uraaaa home, kde jsme v cca 1h.
Sme sice cekali, ze bude probihat u Kaji ta tricatnicka party, ale kdyz to prej Evicka zatrhla (apropo:uz s nama mluvis? Snad ses u nas rozpovidala, kdyz si videla nase fotky na nastence v obyvaku :-)), tak jste vymekli, co?
Alda spi jak zabitej, ale ten byt. Jak byl uklizenej — to se nam snad jeste nepovedlo. No ma verejnou pochvalu — taky se prej po nedelni akcicce musel chudak pekne snazit :-) Priste je prej na rade na uklid nekdo jinej, toz by to mohlo padnout losem :-) Jaktoze si Jindraku nerozbil PC, ach jo?

Timto zajezd za indosema povazuji za uzavreny. Spokojenost — a to hlavne s Bolivii. moooc pekne. Pokusim se co nejdriv dodat nejaky fotky do clanku Je jich asi cca 1000 digi + 8 filmu ze zrcadlovky (Kaja ma taky asi 9 filmu), takze je z ceho vybirat. Pokud se Jite (ta ho ma dopsanej), Kajovi (je pred koncem) ci Martine (je v pulce .-)) podari prevezt denik z cesty do elektronicke podoby a budou ochotny ho zverejnit :-), tak taky umistime sem.

Nekdy na podzim predpokladam verejnou fotoprednasku bud v Lampe ci u Kubiny — Boulder bar cafe.

No a trocha kultury, ne, kdyz uz jsem zuruck?
- v Plzni zacali struny na ulici (http://www.festivalnaulici.cz/) 8.8-19.8.
- zejtra — ctvrtek — TRABAND a NAVZAJEM nadvori Pivovaru — zdarma toz se pridte podivat jak jsme opaleni :-) — mozna jeste vymyslim dle pocasi apod. nejakej sport pred tim — petanque ci kolo — sledujte zitra nastenku
- a Keltska noc (http://www.keltskanoc.cz/) — my urcite jedem, kdyz bude vice zajemcu z plzne — muzeme vzit vuz, jinak pojedeme se ZNC

takze zdar u piva
Trava a Jita (s tichym souhlasem zbytku :-))

image

Rušné tržiště v Carázu — Peru

image

Jíťa a Nevados Pucajirca (6 046 m) — Peru

image

PŘEDNÁŠKA PŘEDNÁŠKA PŘEDNÁŠKA PŘEDNÁŠKA

image

Další slavné přednášky :-)